ze hry V+W Těžká Barbora
| Werich: |
| Horníček: |
| zpívá rusky Silá čelavjéčeskajá, nikakája čelavjéčeskajá, silá meňá adtudá, nevígadit, nevígadit, nevígadit .... |
| Krásná píseň, klaune. |
| Proč vy mně říkáte vždycky v tomhle místě v každý hře mně říkáte klaune ? |
| Protože vy vždycky v každý hře v tomhle místě se přestanete chovat jako herec a začnete se chovat jako klaun. |
| Vy jste taky přeci klaun. |
| No, to jsem. |
| Jak vy jako klaun můžete poznat, jak se chová herec ? |
| Jo ták. No jo, já jsem klaun, ale já začínal jako herec. |
| Ó. Vy jte si polepšil. |
| No, rozhodně pokud jde vo zaměstnavatele. smích a potlesk z hlediště |
| Voni snad myslej, že je to moje, né ? |
| Ne ne. To tleskali Ústřednímu národnímu výboru. opět smích a potlesk z hlediště |
| Tak to dohonili ty co netleskali. |
| Ano. ... Já jsem poznal, že jste klaun z toho, že jste si tady zatáh tu voponku a začal jste si povídat. |
| No já si sem chodím vodpočinout. Povídat s lidma. Klaun může, tady se dá povídat vo všem. |
| Vo všem ? |
| Vo všem co chcete - ovšem na vlastní riziko, samo sebou. |
| Herec si vodpočinout musí. Ale nemůže nechat děj dějem, stáhnout voponu a jít si odpočívat ven. To by nevydržel herec. Víte co to je nést tři hodiny na zádech klasika ? |
| No, copak klasik se nese sám, ale ten novej sortiment dá práci. To jo. |
| Herec si taky musí vodpočinout, ale nemůže vopustit postavu, roli. |
| Á - sám v sobě. |
| Sám v sobě, ano. |
| On musí zůstat a jaksi on se může spustit do takového jakéhosi duševního ... |
| Tak tak tak. A zatímco kolega nese děj, tak von v sobě na chvilku usedne nebo i zalehne když je chvíle, že jo ... |
| No ale jak von pak pozná, že má nést děj dál ? |
| Jo tak, aby nezaspal. No - na to je tam člověk. |
| A ten ho šťouchne, co. |
| To nemůže - herce šťouchat na jevišti. |
| No né - já myslel tady vodsuď bidlem že by ho šťouch. |
| Jak by to vypadalo najednou takovýhle bidlo ... |
| Černý bidlo proti černému pozadí - to nepoznaj. |
| Když je černý pozadí. Ale každá hra má jiný pozadí. |
| No, tak bude mít každá hra jiné bidlo. |
| To by bylo moc bidel. |
| No, bude to navrhovat bidelník, že ano ? |
| To ano. |
| A bude to dobré bydlo býti bidelníkem. |
| Né, tam není bidelník, tam je jinej člověk. Tam je takle ... jak končí divadlo, jo ... |
| To není divadlo, tady - to je jeviště. |
| No ... |
| Tady se jevěj věci, tak je to jeviště. Na ty věci, co se jeví, tak se hledí - to je hlediště. A ty co se dívají - jsou diváci. A to celý je divadlo. |
| ... divák ... taky to může být od diviti se ... divák |
| No né né né ... no jsou taková ... tedy divadla, která jsou dividla, kde se divěji, když přijde divák. No ano ... |
| No tak tam tedy na konci takhle ... jak se to řiká ... prken ... |
| ... která znamenají svět ... |
| ... ano ... tak je taková v dívadle je taková ... |
| ... takový edémek ... takový otok ... |
| chvíli přemýšlí .... jo jo jo ... a to je z tamtý strany to je vozdobený ... |
| No ovšem, za ty peníze aby něco viděli. |
| ... kdežto z týhle strany to není vozdobený nýbrž naopak ... |
| Naopak ? |
| ... naopak ... je to vydlabaný. |
| To je vydlabaný ? |
| To je úplně vydlabaný, to je vykotlaný ... |
| To je vykotlaný ? |
| Jo, takovej altánek je tam. |
| Takový kiosk. |
| Jo, kiosk. ... A tam právě je ten člověk. |
| Takový malý člověk ? |
| Nó ... malý český člověk. A ten tam je a všecko řídí. |
| Áno - kdepak - malý český člověk ten strašně rád všecko řídí. Samo sebou. |
| A ten tam sedí a přesně ví, co - kdy - kdo má říkat. |
| No ovšem - malý český člověk - hlavně co prej kdy kdo měl říct. |
| Ano. Samozřejmě že by si to nemoh pamatovat, ... |
| No né, na to má notes, to má v notesu. A kdyby se nedej pánbůh něco nebo tak tak tenhle notes zahodí a jinej votevře. |
| A ten právě řiká: ty řekni tohle a ty mu takhle vodpověz, že jo, a ty vodejdi, ty umři, ty se rozmysli Mařenko. Všecko to jaksi ... |
| A on to tak rozděluje ? |
| Jo jo jo. |
| A spravedlivě ? |
| s důrazem MALÝ český člověk. |
| No to mě na tom mate právě. |
| To nedělá ze sebe, to má všecko ... to je zjištěný. To von ví. Ten už mluvil dvě minuty, tak dost ... ta už nepromluvila hezkou chvilku ... teď by měl mluvit tamhleten - ALE nemá zaplacený příspěvky - nic ! |
| No to máte tedy báječně ... No já to tady nemám takhle ... a já si tady musím vodpočívat ... |
| No musíte, pochopitelně ... |
| ... protože hraju v těch středověkejch hadrech a v té antice. Já už nehrál v civilu ... v takovém saku střih fenka ... abych stál třeba takhle u okna, zvonil telefon: Haló ... a to jsi ty, Noro ? Ó ... CO ? A Olaf to ví ? Kdo mu to řekl ?! ... á Ingrid Bergmanová ... hle hle hle hle ... proto ona včera se na mě tak koukla jak vlčák na turecký med ... A co děti ? ... Á - mají spalničky ... Noro, tak přijď zas jako obvykle - ve tři hodiny ... ano, ve stohu. Noro vem si ..., bude požár ... pauza ... To ještě hraju. ... |
| Já vím. |
| ... a vopona. |
| To je krása ... A proč vy si nezahrajete něco takhle civilního ? |
| No já nevím - oni mi nic nenapíšou takhle ... snad maj dojem, že bych třeba poznal, že to je blbý nebo něco takovýho. |
| Proč nenapíšete něco vy ? |
| Protože mám dojem, že voni by poznali, že je to blbý. |
| No, být autor tak bych si tady napsal hru. |
| Autor - pane - co autor, já jsem tady taky ... co mám dělat dřív ? Já jsem tady vedoucí. Já už tady vod rána ... když vy ráno sedíte v posteli a máte na peřině pěkně tác a tam máte snídani a v jedný ruce Stanislavský a v druhý ruce rohlík, tak ... |
| Ne, ve vobou rukou mám ... |
| ... Stanislavský ... |
| Jo. |
| A jak jíte vajíčka ? |
| ... no ... |
| ... no tím Stanislavským, jo ? No tak vy když se takhle živíte, tak já už jsem v kanceláři ráno a už tady ... a od osmi hodin zakládám kopíráky, no. Pane, víte vy co to je faktura A ? |
| To nevím. |
| Já taky ne a musím to podepsat. |
| Ovšem teď jste narazil ... Mistře .... na otázku ... |
| potěšeně Ano. |
| ... která by zajímala nejen mne, ale i naši čtenářové ... |
| Á ... ha ha ... |
| ... takže kdybyste dovolil, já bych s vámi učinil takové ... |
| ... takový intervivi .... intervivi ... intervuvum ... intervivárium ... ano ... ano ... Vy jste od novin ! |
| prohlíží se zezadu ... Kde ? |
| Né né ... já myslím vcelku jako ... |
| Jo ták ... tak to jo ... |
| Já jsem hned poznal, že jste od novin ... |
| Ano ? |
| ... jak jste řek, že by to zajímalo vaši čtenářové. |
| Ano, ano ... Takže já bych pro naše noviny udělal s vámi ... |
| A pro které noviny je to ? .... No, to je jedno, že ano ... |
| Já myslím, že to uděláme tak, že já bych se tázal a vy byste odpovídal. |
| Ano, ano, to bude originélní, ano. |
| Takže já položím otázku, ... |
| ... a já ji zvednu. |
| Ne, já to myslím obrazně. |
| Aha, obrazně. |
| ... já že položím otázky a vy si to zodpovíte. |
| zarazí se Vy nemáte odpovědného redaktora ?! |
| Samozřejmě, že máme. Ten zodpoví ty vaše vodpovědi. |
| Ano, ano ... takže to je dělba údělu. |
| Takže já začnu. |
| Prosím, prosím. |
| Jste připraven ? |
| Jsem připraven. |
| chvíli přemýšlí ... Já snad začnu přímo tím. Ja to zapíšu. První otázka: Jste připraven ? Jsem připraven. |
| To je originélní, ano ... |
| Ano, to si počtou lidé. |
| To je velmi originélní, ano. Jste připraven ? Ano. ... To si počtou ... zamyslí se ... ačkoliv "Jsem připraven", to mívali myslím skauti tady na opasku ... |
| Ano, ano. |
| Tako to tam nedávejte, ne. |
| Já jsem škrtl to "připraven" a nechám "Jsem". |
| Ano, "Jsem"... |
| Jsem. Že jo. |
| ... A nechte tam tečky, ať si nějaký dopisovatel když chce dopíše "vůl". |
| To už je na vůli toho kterého ... |
| Ano. Ačkoliv jsem, to je "Cogito Ergo Sum" |
| Myslím, tudíž jsem. To je známé. |
| To je nějaký pfilozof, ne ? |
| Ano. Descartes. |
| Á, Descartes. To byl pfilozof ? |
| To byl pfilozof. Pfrancouzský. |
| To byl pfrancouzský pfilozof. |
| Pfrancouzský pfilozof. |
| A jaká to byla pškola, to nevíte ? |
| Pfatrně metapfyzik. |
| Copak to pfyzik by nevadilo, ale to meta je blbý ... Tak to pškrtněte, to je lepší. |
| Já to pškrtnu, aby nebyl p-růšvih. |
| Pfuj, to jsem se pflek. |
| Proč ? |
| Já myslel, že řeknete p-strůhonice. |
| Teď jsem se já pflek ... já jsem myslel že neřeknete p-strůhonice ... No tak to je pškrtnutý. To by bylo za námi ... takže ani nejste, ani připraven ... a já začnu druhou votázkou. Jo ? |
| Ano. |
| Já začnu druhou otázkou, která nám zní: Kdy procitáte ? |
| chvíli nechápe Prosím ? |
| Kdy pro-ci-tá-te ? |
| opět chvíli nechápavě přemýšlí ... To je latinsky ? |
| To snad ne, proboha ? To bych ani nerozuměl. |
| To je "De procitáte" ? |
| Né kde. Kdy ? |
| Ne kde, kdy. "Dé procitáte" jako je "De profundis" ? |
| Ale né, to už je úplně vaše věc, to bychom se neptali. To ne. |
| "Dé procitáte" ... |
| ... No kdy vy ráno ... |
| Á ... kdy procitám ! |
| Nó ! |
| Verwechslauschen, že ano ? Jakmile se probudím. |
| Jakmile se probudíte ... A probouzíte se ... |
| Hned po procitnutí ... před procitnutím ... |
| Á ... takže ... po ... před ... ano ... A mezi tím ? |
| Mezitím mám pomalý metabolismus. |
| zarazí se Mohu to o vás napsat ? |
| Já myslím, že ano. To není nic proti ničemu. To mně řekli veřejně na středisku, že mám pomalý metabolismus. |
| Tak to bude něco vod vědy. |
| To bude něco vod vědy, jo. |
| Já to napíšu ... Máte pomalý metabolismus. |
| Mám pomalý metabolismus. |
| Stejně se říká co všechno máte. |
| Jo, to jo ... A napište že mám dva, ať maj vztek. |
| Jo. |
| Jeden rychlej a jeden pomalej a je to. |
| Konečně dneska už může mít každej metabolismus. |
| Ano, každej. A bez poukazu. Že ano. |
| Jo. zapisuje si ... Tak to máme metabolismus 603, jo ? |
| Ano. ... A pak mám jeden tedy pfiat. |
| Pfiat, jo ? |
| Ale ten pfiat mám doživotně. |
| Jo ? |
| Tam jednou vlezu a už víckrát nemůžu ven. |
| Pochopitelně. ... Tak to máme ty metabolismy, jo ? |
| Ano. |
| A to se koná kdy ? |
| No ráno, časně ... kolem jedenácté. |
| No. Napišme v deset, abychom nepopudili. |
| Ano. ... Kdyby to bylo pro časopis Práce, napiště v sedum. |
| Jo. ... No a když jaksi procitnete, tak ... |
| No tak potom na mě vlítne údržba ... |
| Údržba ? |
| ... údržba ... a to mě drhnou, čistěj ... myčky ... |
| Myčky ? |
| ... myčky až po pás a od pasu myči. ... A potom tedy česačky ... a šněrovačky ... a zapínačky ... a oblékačky ... |
| ... vazačky, ano ... samovazačky taky ... |
| ... ano ... |
| A co plačky, nechodí ? |
| Ne. |
| To spíš potom vodcházejí ... A co halekačky ? |
| Halekačky ne. No když je potřebuju, tak si dám Prahu, tam jsou dycky. |
| No pak je snídaně, ne ? |
| Pak je snídaně ... tedy kaviár, že ano ? A zapíjím to šampaňským. |
| Vy snídáte šampaňské ? |
| Ono není nic draž-š-šího. |
| Pravda. |
| Já obyčejně snídávám suchóje anebo sladkóje. Anebo taky polosuchóje. |
| A někdy obóje ... |
| A někdy obóje ... Oni mi to nosí za mnou z pokóje do pokóje, poněvadž já snídám ve stóje. |
| Á ... Pak si vyjedete do Tróje, ... |
| Ano. |
| ... podívat se do zoóje. |
| Áno. ... Tudle jsem tam padl do hnóje. |
| ... ó jé.... No ... a po snídani ... to se de ... |
| No tak tedy jdu sem, kde zakládám kopíráky, že ano ... a pak zase, když to tady udělám ... na oběd, to se prosím zeptejte mého kuchaře, to bude lepší ... |
| To si nechám volné místo tady ... |
| Ano. |
| Zeptám se přímo kuchaře ... přitom přeskakuje v notýsku spoustu stránek ... Taky moučníček ? |
| No. |
| přeskakuje další stránky ... No a po obědě ... |
| No potom omdlím, že ano. A kolem páté hodiny je exhumace. |
| Ano. Tedy s hudbou jistě ... harvy, že ... |
| Ano, jistě. |
| ... Máte buditele jistě vlastního ... |
| Ano, mám své buditele samosebou. To je u nás tradice. ... Každý máme svého buditele ... |
| Ano. |
| ... a pak mě vezou do divadla, že ano, tady mě nalíčej a daj na jeviště ... pustěj na jeviště jako ... to mě držej a až je šlágvort ... tak mě pustěj, já sem vlítnu a tvořím. |
| Ano, osumnáct lidí ... a vy tvoříte, jo ? ... Jo. ... Tak to máme všecko vlastně. Teď kdybyste dovolil, ... |
| Prosím. |
| ... já bych to shrnul. Já to shrnu celé. |
| To bude dobré - shrňte to. Ano. |
| Já to shrnu v takovou dosti smělou formulizaci ... |
| Ano. |
| Já to shrnu ve větu, že "Trávíte den v činnorodém ruchu". |
| chvíli vážně přemýšlí, pak nadšeně To je blbý, to se bude líbit ! |
| No. A teď kdybyste dovolil, abychom naše interview zakončili takovým, abych tak řekl, průhledem do soukromna. ... Takovým nějakým - bych řekl - nahlédnutím do vašeho ... |
| Do duše. |
| ... intima ... intimna ... |
| Intimna. Ano. |
| Byly činěni přečetné dotazy z řad našeho čtenářstva, zda dlouholetým soužitím s paní chotí jaksi v rodině nenastal u vás určitý proces, který bychom lidově mohli popsat jako jistá "pod-pan-to-fli-za-ce". |
| Podpantoflizace ? No to je nesmysl. |
| Rád vyvrátím. Rád vyvrátím. |
| Samosebou, že dlouholetým soužitím manželů dochází k takové - řekl bych - k takovému srůstu. Názorovému srůstu. |
| Á - velmi správně řečeno. |
| Názory, které původně jsou dosti daleko od sebe, se stále sbližují a sbližují, až konečně ty její nabydou vrchu. |
| Ano. |
| Ovšem já jsem tomu čelil už od svého mládí - já jsem dlouho ženat - my jsme se dohodli s mojí paní, že budem o všem rozhodovat společně. |
| Velmi moudré. |
| Ona rozhoduje o těch maličkostech a já ... |
| ... podružnostech ... Velmi moudré ... |
| ... podružnostech a o těch velikých zásadních věcech rozhoduju já. |
| To je velmi moudré řešení. A prosím vás - ty podružnosti ? |
| No podružnosti ... jako například: co s penězi, které vydělám, že ano, kdy mám odejít z domova, kdy se mám vrátit, co na sebe, kdy bude oběd, kdy bude večeře, kam večer ... A tydle maličkosti běžné ... |
| ... rozhoduje paní. |
| A takový zásadní věci ... |
| Například ? |
| ... jako například: jaký je náš poměr k Tajwanu, to dělám já. |
Dočetli jste to do konce? A co takhle nějakou další předscénu?
Interview
Hned mě hněť, aneb o imperativech
| Tato stránka je v kódování Windows1250, jestliže vám nevyhovuje, zkuste si vybrat jiné | Tato stránka je v kódování Windows1250, jestliže vám nevyhovuje, zkuste si vybrat jiné |